Opět na scéně...

Hmm, tak jsem si řekla, že se zase ozvu. Mám za sebou týdenní jarní prázdniny a před sebou mám velikonoční prázdniny. Takže si nestěžuju. Ostatně i přesto, že jarky utekly jako voda, rozhodně toho času nelituju, docela jsem si to užila.

První víkend byl opravdu monstrózní, nemohli jsme jet na chatu, protože Michal musel v sobotu zvučit koncert v Jamu. Zpočátku se to teda jevilo jakože to nebude stát za moc, ale opak byl pravdou. Rozhodlo se, že budeme přes ten víkend teda bydlet v Kročehlavech. V pátek jsme se sešli v Dundee a docela jsem se tam rozjela, až nakonec někdy kolem jedný jsme vyrazili vstříc našemu bydlišti. Michal si v jednu ráno vymyslel, že má hlad a tak jsme pekli hranolky. Nakonec se nám někdy po druhý hodině podařilo usnout. Sobota byla ještě šílenější než jsem čekala. Po probuzení jsme se jakž takž nasnídali a někdy odpoledne vyrazili na oběd k Michalovým rodičům, po obědě jsme vyrazili do Dundee. Zpočátku se to jevilo jako zabitý večer, koncert upřímně za moc nestál a nějak to zrovna nevypadalo. Ale kdo by to čekal, že po koncertě se to teprve rozjede. Kolem půl dvanácté koncert skončil a Dundee se začalo vylidňovat, seděli jsme u stolu a pár milými přáteli a kecali. Kolem dvanácté náhle dorazila parta, která byla na akci v Mayrovce. A pak se to teprve začalo roztáčet. Množství zkonzumovaného alkoholu udělalo své a tak jsme tančili, zpívali a báječně si užívali noc. Kolem třetí ráno už byly v Jamu opravdu jen naše skupinka a asi po půl hodině už začala obsluha dávat najevo, že by šli rádi domu. Tak jsme tedy kolem čtvrté ranní, notně posilněni hruškovicí nasedli do taxíka a nechali se hodit k Bestu odkud jsme se vydali na doma. Za námi měl přifrčet na kole Jarda, kterého jsme pozvali ještě kalit k nám. Po cestě od Bestu k nám jsme naházeli asi 60 korun do automatu na colu a vytahali z něj tři lahve a pokračovali dál. Na Kročehlavskym václaváku začal Michal zpívat ,,loudá se půlměsíc,, následně zakopl o lavičku a málem spadnul do křoví, děsně hulákal na ptáky na stromě a já neustále dělala: ,,Pššt, přijedou na nás policajti.'' Konečně jsme se doplácali k nám, kde už čekal Jarda. Nakoupili jsme nějaký pivo a víno a večer ubíhal tak šíleně, že jsem nakonec skončila na posteli ve spodním prádle a finálně jsem byla celá zapatlaná od šlehačky. Ráno bylo krušný, ale večer jsem ještě frčela kámošce na narozky a potom jsem se vracela za Michalem domu. Mno, pěkný začátek prázdnin...

Zbytek prázdnin se ubíral mnohem klidnějším směrem, absolvovala jsem pár dlouhých návštěv Dundee, jednu návštěvu místního plaveckého bazénu a jeden víkend na chatě, který byl hodně zvláštní... Následovaly tři dny školní docházky a teďka už mě konečně čeká 5 dní volna. Budeme zase bydlet v Kročehlavech a jsem moc zvědavá jak se to opět vyvine. Tak brzy na viděnou...

I když je to k nevíře...

jsem zpátky!

Po dlouhé době jsem potkala milého kamaráda Tombika, který mi vyčinil, že vůbec nepřispívám. Vymluvila jsem se, že o víkendech, kdy bych eventuálně mohla něco napsat, bývám obyčejně s přítelem na chatě a kalim, takže čas není (samozřejmě to byla jen odporná výmluva, která měla zakrýt mou nechutnou lenost). Tak mi poradil, že mám alespoň napsat příspěvek obsahující titulek KALIM!!!!, čímž dám alespoň na vědomí, že ještě existuju. Samozřejmě nejsem takovej línej flákač, abych to tu takhle odbyla. Takže mě to vyburcovalo k tomu, napsat další příspěvek...

Pustila jsem si libé písně pana Redla a konečně se rozhodla stvořit zase po dlouhé době nějaký článek o mém všedním a nevšedním bytí. Asi vás nešokuju ničím originálním, každopádně se pokusím nějak popsat, co dělám, jak se mám a co se změnilo.

Od okamžiku, kdy jsem dovršila 18 rok mého života, se toho překvapivě mnoho změnilo. Vždycky jsem si z toho dělala legraci, jak všichni čekají, že až jim bude 18 tak se něco změní a ono nic. Tudíž jsem ani nečekala, že u mě by to mohlo být jinak. A ejhle, po onom osudném víkendu, kdy jsem oslavila narozeniny mi rodiče řekli: ,,Jsi dospělá, dělej si co chceš.'' No a tak o víkendy už bydlím s Michalem, jezdíme na chatu, paříme s přáteli, v týdnu některé večery trávím s přáteli v Dundee nebo na koncertech, ve škole to docela jde a i kdyby ne, tak už na naše kašlu. :) Je to fajn, jsem spokojená. Čímž se vlastně dostávám k tématu ,,můj Michal''.

Tak, teď zhodnotím náš momentální stav. Teďka to bude 17 měsíců, co jsme spolu.
Počet hádek: 2
Počet strávených nocí: moc...
Počet strávených dní: hodně...
Hmm.... no to asi nemá cenu, dělat tady statistiky. Nu dobrá, takže až na pár drobných neshod (včera jsem ho děsně seřvala a měla jsem ze sebe dobrej pocit, samozřejmě si to zasloužil :D) je nám spolu až překvapivě dobře. Poslední dva víkendy na chatě byly moc pěkný a něčím zvláštní. Ten první tím, že jsme z pátku na sobotu zůstali vzhůru až do sedmi do rána a krom všech těch nejrůznějších úžasnejch věcí (báječnýho sexu) jsme si i povídali. Bylo to strašně pěkný, protože jsme spolu vzpomínali na to, jak jsme se seznámili a poprvý za náš vztah jsme si řekli úplně všechno o tom, co jsme si tenkrát o sobě mysleli a co jsme cítili. Michal hrozně řešil, jaký to bylo, když jsem mu tenkrát dala poprvé pusu. :) A povídali jsme si tak dlouho až bylo najednou 7 hodin ráno, a tak jsme usoudili, že bychom měli jít spát. Další víkend (ten poslední) byl strašně fajn, protože v sobotu přijeli naši tři skvělí kamarádi a celý večer byla opravdu legrace a bavili jsme se až do čtyř do rána, kluci hráli na kytaru, zpívali jsme, pili a bylo to super. Nakonec jsme se s Michalem v průběhu večera rozhodli, účastnit se dění už jenom z postele a zalezli jsme pod deku. Dál jsme s ostatníma popíjeli, zpívali a smáli se a rozněžnělý Michal mi začal vyznávat lásku, a tak jsme si řekli jak se milujeme a nakonec Michal začal tvrdit, že někde četl, že láska ve vztahu trvá jenom rok a půl, tak jsme se smáli, že si těch posledních pár měsíců musíme ještě teda pořádně užít, než bude konec. :) Všechno je to teď tak zázračně skvělý, až se mi tomu nechce věřit, ale díkybohu je to skutečný.

Ale nikdy není nic bez chyby a všechno pozitivní má i své stinné stránky. Rodiče, kteří mi sice řekli, že jsem dospělá a mám si dělat co chci, se nejspíš nikdy nesmíří s Michalem a neustále mi to nenápadně ztrpčují. Bavila jsem se o tom s Michalem, protože po minulém týdnu už jsem z toho byla značně zoufalá a po našem rozhovoru jsem došla k závěru, že už jim nebudu ohledně svého osobního života vůbec nic sdělovat. Je to smutný, protože jsem si s mamkou vždycky říkala všechno, ale opravdu už to tak dál nejde. Přišla jsem totiž na to, že je nezajímá jestli jsem šťastná, ale zajímá je jestli jsem šťastná podle jejich představ. Oni si vytvořili nějaký model toho, jak by měl můj život vypadat a to je podle nich zřejmě jediný recept na štěstí. Bohužel se ale jejich představy velmi liší od těch mých. Pokud budu dělat všechno tak jako dosud a zařídím si ten život podle sebe, zřejmě rodiče ztratím nebo budou minimálně hodně nešťastní, že nežiju tak, jak si představují. Jinak to asi nejde a teď stojím před rozhodnutím, jestli je mi přednější moje štěstí nebo štěstí mých rodičů. Není to možná pěkné, ale já toužím po tom, být šťastná a prožít si hezký život a to i s vědomím toho, že tím ublížím svým rodičům. Pořád je tu ale ještě šance, že se s tím časem smíří a budou šťastní z toho, že jejich dcera je šťastná podle sebe...

Ani jsem se nenadála a sepsala jsem zase článek dlouhej jak tejden. No snad vás to potěší, já se aspoň vypsala ze svých pubertálních problémů :) a je mi o něco líp. Rozhodně vám nebudu slibovat, tak jako minule, že se polepším a budu přispívat pravidelně, protože bych lhala. :)

Dávám sem odkaz na blog mého kamaráda Františka. Je trochu netradiční, po ,,františkovském,, způsobu. Tak se nelekněte. :) Je plnej děsně sprostejch veršovánek, Franta má prostě talent...

Po delší než dlouhé odmlce

jsem zase zpátky.

Je to ohavně ostudný, ale opravdu jsem nepřispívala víc jak měsíc, i přesto, že jsem to dokonce slibovala. To bylo tak...

Během svátků vánočních jsem byla nějak časově vytížená z důvodů všemožných. Silvestra jsem si užila maximálně, v menší partě a s Michalem u nás na chatě. Bylo to fajn a byla jsem s Michalem od pátku až do úterý. Jenže na Nový rok (a já opravdu doufám, že v tomto případě nezafunguje rčení: ,,Jak na Nový rok, tak po celý rok.'', protože by to byla katastrofa) jsme se nějak pohádali. Mno, v podstatě jsme se ani pohádat nestačili, protože on na mě byl prostě nesnesitelně hnusnej a sprostej a já, místo abych se neohroženě ohradila, jsem se, v šoku z jeho nečekaného chování, prachsprostě rozbrečela. Z části za to mohla přemíra alkoholu, z části možná jeho blbost. Takže jsem si tak pěkně poplakala, a když jsme se dopoledne probudili, tak si po náhlém vystřízlivění uvědomil své hanebné činy a až do večera lezl po kolenou a omlouval se mi. Sice se naše vztahy v tu chvíli trochu vyspravily, ale na mě najednou padla jakási novoroční deprese, která vydržela několik dní. Až do pátku 4. 1., to jsme se s Michalem chystali strávit večer v Dundee, kde jsme se, shodou velmi špatných náhod, opět pohádali. Opět to mělo k hádce velmi daleko, protože to bylo zase jen jeho blbý chování, můj pláč a následný únik z Dundee bez rozloučení. Tentokrát mu to vydrželo mnohem déle, celou noc jsme si vyměňovali žalostný sms, v kterejch on byl neskutečně hnusnej a já naprosto nechápala co se vlastně stalo. Až do rána jsme ani jeden nemohli spát a já nakonec na pár hodin usnula. Pak jsem se probudila, zoufalá, odporná a opuchlá z celonočního pláče. Byl jsem úplně na dně, jelikož jsem nechápala co se mezi náma stalo a on se se mnou odmítal vidět. I přesto, že za týden jsem měla mít narozeniny, nevypadalo to se mnou příliš šťastně. Nakonec jsem se pozdě odpoledne odhodlala uskutečnit telefonát a konečně Michala přimět k rozumu. Což skončilo úspěšně a on přislíbil, že se se mnou večer sejde v Dundee. Tak se i stalo a (nebudu to prodlužovat podrobnostmi) po dlouhém rozhovoru jsme si to spolu zcela a definitivně ujasnili, já mu na rovinu řekla, že se chová jako idiot, on to kupodivu přiznal a už se zase milujeme.

Od té doby se můj život vyvíjel relativně poklidně, ale začátkem nového týdne nastalo čtrnáctidenní období shonu a stresu ve škole, jak už to obyčejně bývá, před koncem pololetí. Těchto čtrnáct dní bylo na chvíli příjemně narušeno báječným víkendem na chatě, během kterého jsem náležitě oslavila své osmnácté narozeniny a konečně se stala dospělou (teda alespoň papírově, puberta se mnou bude mlátit nejspíš až do smrti :)). Tatínek mě překvapivě vybavil na víkend dvěma lahvemi červeného vína a nějakým odporným destilátem. Alkoholu se vypilo požehnaně a já si to velmi užila.

Po tomto víkendu nastal menší stres ve škole, šílené zachraňování známek a další hrůzné akce. Na konec týdne jsem měla naplánovaný maturitní ples naší školy, kde jsem, jako osmnáctiletá slečna, mohla konečně zvát profesory na panáka a popíjet koktejly a užívat večera. Následujícího večera jsem se octla v Elementu, kde jsem znovu oslavovala své narozeniny spolu s dalšími přáteli, kteří měli též narozeniny či svátek. Takže to byl další večer ve znamení alkoholu. Zatímco já vymetala plesy a večírky, můj drahý nemocný Michal ležel doma, kašlal, kýchal a neustále smrkal. Obšťastňovala jsem ho alespoň svými telefonáty a až v neděli jsme se konečně po dlouhém týdnu odloučení uzřeli. V pondělí jsme se šťastně shledali také a vypadá to, že mě při našem šťastném shledání nakazil. Takže já teď sedím u počítače, smrkám a sotva koukám, protože mi není zrovna nejlíp. Jenže musím těch posledních pár dní ve škole vydržet, abych mohla strávit přenádherný víkend v náruči své drahé polovičky a pečlivě odpočívat a uzdravovat se.

No, tak snad jsem popsala všechny důležité události uplynulého měsíce. A slavnostně slibuji, že nadále se polepším a budu přispívat pravidelněji.

Vááánoce, Vááánoce

už kopou do dveří....

Chm, neuvěřitelný, pamatuju si jako včera, když jsem smutnila z toho, že končí letní prázdniny. No a ani jsem se nenaděla a už jsou tu Vánoce. Šílený. Ani nevim proč, ale hrajou mi tu koledy. Stromeček už je ozdobenej a krásně voní a bacha! Cukroví už mám upečený! Vymáčkla jsem ze sebe mé skryté cukrářské umění a napekla perníčky, ořechy, čokoládový kuličky a ještě nekončím. Dokonce už máme hotový i domácí vaječný likér, rumu je tam víc než dost. :) Když tak nad tím přemýšlím, moc se na ty Vánoce těším. V pátek jedeme s Michalem na chatu, užijeme si tu pravou postelovou vánoční pohodu a dáme si dárky. No a v neděli hurááá domu a čeká mě opravdový sváteční peklo. Během toho jedinýho dne musím uvařit svíčkovou, bramborovej salát a kubu. Jsem na sebe teda zvědavá. Ale co, musí ze mě být správná hospodyňka. :) No a pak už se budu jenom válet, přežírat, přežírat, válet a přežírat. Pěkný prázdninový řádění mě čeká teprve nakonec a totiž božskej Silvestr s Michalem na chatě, kterej potrvá od 28.12. až do 2.1.2008. Takže se moc těšim a slibuju, že v průběhu prázdnin podám zprávu o svém stavu a hlavně o stavu obdržených dárečků.

Tak tedy: ŠŤASTNÉ A VESELÉ VÁNOCE, HODNĚ DÁRKŮ, SEXU, LÁSKY A PŘÁTEL A VŮBEC TAKOVÝ TY VĚCI, CO SE OBYČEJNĚ PŘEJOU!

Tohle bylo fakt něco!

Jo, hádáte správně. Jedná se o můj víkend.

A věřte, že tenhle byl nejvíc nejlepší. Takovej jinej a fakt zajímavej. Už od začátku týdne jsem věděla, že tenhle víkend bude prostě smršť, ale že taková, to jsem opravdu netušila.

Vezmu to hezky od začátku...

V pátek odpoledne jsem se vydala do Dundee kde měla proběhnout ta monstrakce, kterou chlapci tak úporně nacvičovali celý minulý víkend. Začalo to celkem nevinně, pomohla jsem s organizací a potom se to začalo pomalu rozjíždět. Docela dobře jsem se bavila. Dokonce se tam ještě před začátkem stavila malá Míša. Popíjela jsem a bavila se až nakonec akce nějak doproběhla a začalo teprve to opravdový kalení. Byla sranda, blbli jsme, ale asi od půlnoci už jsi toho zas tolik nepamatuju. Vim, že jsem byla hrozně utahaná a někdy ve dvě ráno jsem usla na sudech s pivem a kolem půl druhý jsme se konečně vydali směr spaní. Což byla taky dost komplikovaná záležitost, jelikož původní plán zněl: ,,Budeme spát u Karla''. Jenže ¨Karel se v průběhu večera tak ožral, že usnul a nikdo z nás nebyl schopen ho vzbudit. Takže jsme byli s Michalem záhy bez noclehu a nakonec dobrotivá Dominika uvolila, že nás u sebe nechá přespat. No a před třetí hodinou ranní jsme konečně ulehli a spali až do bůhví kolika.

No a to už se dostávám k událostem sobotním. Ráno kolem devíti hodin jsem se vzbudila a zjistila, že jsem odřená na loktech a mám tam modřiny, což nechápu jak se mohlo stát. Když jsme se nějak zmátořili Dominika nám přinesla čaj a řekla, že už musí jít, ale že nás tam ještě nechá. Tudíž jsme zase na chvíli usli a kolem dvanáctý jsem usoudila, že by nebylo dobré tam nadále obtěžovat a vydali jsme se do ulic. Měla jsem pocit úžasné volnosti a nějak mě to celý nadchlo. Zašli jsme na oběd do bufetu a pak se vydali do centra. Nějak nás nenapadlo kam jít, tak jsme prošli vánoční trhy, náměstí a vydali se na výstavu do zámečku. Ta byla moc pěkná. Po návštěvě zámečku nás kupodivu opět přepadl hlad a tak volba byla jasná. Pizzerie. Tam jsme vysedávali až do půl šestý a nakonec se vydali na poslední zastávku, Dundee. Překvapivě... :) Michal tam měl zvučit Karlův koncert a nejdříve tajně doufal, že Karel po tom včerejšku leží ještě někde na záchytce a koncert nebude. Byl totiž stále ještě unavený (ostatně jako já) a nebylo zrovna nejlíp. Koncert se ale bohužel konal a tak se musel pustit do práce. Těsně před začátkem koncertu, kdy jsem posedávala vedle Michala u mixu a popíjela čaj, se objevil můj otec. Což mě uvedlo v absolutní úžas. Byl se podívat samozřejmě na Karla, ale nejvíc mě dostalo, že se k tomu vážně odhodlal. Vždycky jsem měla pocit, že nechce chodit do Dundee, protože se bojí, že tam potká Michala. A teď tam celý večer vydržel, i když to znamenalo, že bude třeba muset pozorovat jak se tam s Michalem objímáme. Mno, bylo to naprosto neuvěřitelný. Díky otcovu pobytu v Dundee se můj předpokládaný výskyt na tomto místě protáhl až do jedné ranní, kdy jsme s otcem odkráčeli k domovu. Výborný bylo, že otec tam přišel a viděl jak já piju čaj a Michal vodu, což navozovalo perfektní dojem, že jsme vlastně strašně slušný. Akorát netušil, že abstinujeme kvůli tomu, že nás zklátila kocovina po předchozím večeru.

Shrnu to tak, že víkend byl příjemný, zábavný a zajímavý a v mnoha směrech neobvyklý.

Další zajímavý víkend...

Nebyl už ovšem tak úžasný jako ten předchozí, ale v lecčem snad poučný. Tentokrát jsme nejeli na chatu, protože v sobotu i v neděli měl Michal v Jamu zkoušku s klukama, na tu brutální hudební monstrakci, která se uskuteční v pátek. Bude to velmi zajímavé, mírně řečeno. Víc se snad radši rozšiřovat nebudu.

Zahrnu do toho i události ze čtvrtka. Tím to vlastně všechno začalo. Byla jsem v Jamu na koncertě Jana Spáleného a ASPM, což byla naprostá hudební extáze. Bez nadsázky mohu říci, že se tomu nevyrovnal žádný koncert, na kterém jsem kdy byla. Naprosto jsem si to užila, ale... Zřejmě jsem si to užívala až moc, protože můj drahý a jediný se velmi nelibě projevil ohledně mého dovádění s jedním naším kamarádem. Vskutku to nebylo nic víc než veselé pošťuchování, ale prostě tomu bylo tak, že žárlivost byla na světě. Trošku jsme se nepohodli, ale druhý den se na všechno nějak zapomnělo. V návaznosti na události, které zde ještě popíšu, je nutné podotknout, že mi Michal vyčetl, že k němu nemám úctu a ignoruju ho (kvůli tomu, že když přišel, dala jsem mu pusu a nerušeně se dál bavila s klukama a hned za nim neběžela jako pejsek). No a klidný pátek se překlenul v hektickou sobotu s nepříliš šťastným závěrem.

Jako hodná žena jsem napekla plnou mísu řízků, protože Michal jel na zkoušku rovnou z práce, takže neobědval. Já jsem se ze solidárnosti rozhodla nakrmit nejen jeho, ale i další osazenstvo. Jídlo bylo přijato s povděkem, i když ne s tak velkým jak jsem čekala, ale Michal si to moc pochvaloval, což mne potěšilo. Zkouška probíhala tak nějak zběsile a když jsme se na večer v klidu usadili a něco popili, byla míra požitého alkoholu neúnosná a já jsem se ve své (o trochu více než mírné) opilosti chtěla bavit a užívat si a Michalovi to zřejmě nebylo po chuti, takže na mě byl docela hnusnej. Což mi definitivně srazilo veškerou náladu a (alkohol opět zafungoval) přepadla mě mírně hysterická nálada, tudíž jsem se rozplakala a vyčetla mu, že už se v něm nevyznám. V čemž jsem asi měla pravdu, protože ve čtvrtek mi vyčetl, že ho ignoruju a bavím se s jinýma a v sobotu mi vyčetl, že se s ním chci bavit, když on nemá náladu a je utahanej z práce (ale jak mám do háje poznat kdy se chce nebo nechce bavit???). Ale jinak se nám to pokazilo hlavně kvůli mojí přehnaný hysteričnosti.

No a v neděli jsem se chystala znovu na tu jejich zkoušku, ale měla jsem takový divný pocit a nevěděla jsem co říct Michalovi, protože mě ta sobota mrzela. Když jsem tam přišla, tak jsme k sobě byli ze začátku opravdu takoví zvláštně chladní. Po zkoušce jsme se usadili a já se mu celou dobu chtěla omluvit, jenže jsem to nedokázala. Díkybohu to rozsekl on, když mi řekl, že bychom se měli víc věnovat sexu, abychom neměli čas se hádat kvůli hloupostem. To mě ovšem pobavilo a nakonec jsme se shodli, že to tak si bude a už je zase všechno v klidu...

Sněží...

Konečně...

Od mého posledního lehce patetického příspěvku jsem nějak nedala světu najevo, že stále žiju. Kupodivu stále dýchám a chodím po tomto světě se stejnou lehkostí jako předtím. Užila jsem si jeden z nejpěknějších víkendů za posledních pár měsíců a ve čtvrtek mě čeká koncert, na který se velmi těším. Můj oblíbený Jan Spálený a ASPM. Snad mi to alespoň trochu pozvedne náladu po tom nudném týdnu ve škole. Škola už je tradičně takovou drobnou skvrnou na jinak vcelku hezounké tváři mého bytí.

Mhm, řeším teď takový vnitřní problém. Můj přítel se rozhodl zřejmě zcela praštit se svým dosavadním stálým zaměstnáním a dělat sám na sebe. Momentálně má totiž hodně kšeftů, které mu vydělávají víc než kolik mu dává jeho zaměstnavatel. Zatím má práci na několik měsíců dopředu (dobrý truhlář a restaurátor je potřeba), ale pořád si říkám, že třeba jednou ta práce být nemusí a co pak. Připadá mi to takové nejisté a riskantní. O víkendu jsme se o tom bavili a on se mě tak jako ptal co na to říkám, ale neřekla jsem mu nic. Respektive jsem mu řekla, že on sám nejlíp ví co dělá a že je to jeho věc. Já mu do toho nechci kecat a odrazovat ho od toho, pokud si myslí, že je to správný. Budu mlčet a doufat, že dělá správnou věc.